Rozloha
Jizerských hor zaujímá asi 1000 km2, polská část má přibližně
400 km2, což je téměř polovina území*. Hory tvoří rozlehlý a
členitý systém několika hřebenů, masivů a jednotlivých
vrcholů. Zploštělé oblé vrcholky níže postupně přecházejí
ve strmě klesající svahy odrážející složité tektonické a
geologické procesy, které daly tvar tomuto pohoří.
Hory
rozdělené hlubokými údolími řek a potoků, ozdobené skalními
útvary a ostrými skalisky tvoří výjimečnou krajinu. Jizerské
hory jsou mírně asymetricky skloněny k jihovýchodu. Ve stejném
směru se od severozápadu táhnou hlavní jizerské hřebeny.
Severní
svahy, zejména Oldřichovského a Hejnického hřbetu, jsou velmi
strmé.
Kdežto
jižní pozvolna klesají k podhůří a ve
východní části pak prochází v Krkonoše. Rozsáhlé plochy
Jizerských hor tvoří vrchovinu s loukami a kosodřevinou. Největší
z nich je Jizerská louka, po které meandruje řeka Jizera. Je to
asi nejvíce neobyčejná řeka v Polsku, protože její horní tok
vypadá jako dolní tok mnoha jiných řek. Takovéto zvláštnosti
Jizerských hor vytváří specifickou krajinu, kterou stojí za to
navštívit!
Jizerské
hory mají složitou stavbu. Geologové je zařazují do jizerského
metamorfika. Tato geologická forma je provázaná s jinou –
krkonošsko-jizerským krystalinikem, který tvoří základní
komplex hornin Krkonoš a části českých Jizerských hor. V polské
části Jizerských hor se nachází většinou rula, ortorula a
slídovitá břidlice. V kotlině se nachází nevelký lom, kde se
těžil pyrit.
Ale
mezi běžnými horninami se ukrývají pro člověka hodnotnější
skály a minerály: křemen
ve velmi čisté podobě, turmalíny,
granáty, cínové a kobaltové rudy,
trochu zlata a řada jiných.
Některá
místa na mapě Jizerských hor byla
výjimečně bohatá. Valoni poukazovali na Večerní hrad (pol.
Wieczorny Zamek / Zwalisko), Jehněčí potok (pol. Jagnięcy Potok)
na Jizerské louce, Zlatou jámu (pol. Złota Jama), Údolí Malé
Kamienné.
Avšak
nejznámějším nalezištěm „pokladů” bylo ústí Safírového
potoka do Jizerky na Malé Jizerské louce. Seznam zde nalezených
minerálů je dlouhý: amfiboly,
apatity,
diopsidy,
titanity, ametysty,
avanturiny,
chalcedony,
chryzoprasy,
horské křišťály, granáty,
zirkony, turmalíny a černé
ilmenity, kterým
se říká jizeríny.
Dochované
poznámky dokazují, že jizeríny
byly výborným zdrojem příjmů obyvatel Jizerky a Gross-Iser. Ženy
a děti je sbíraly z potoků a prodávaly do Berlína a Drážďan
na výrobu smutečních šperků.
Nejhodnotnější
a zároveň v Jizerských horách nejvzácnější jsou rubíny
a safíry.
Nalezené kusy dosahují velikosti až 1 cm a jsou považovány za
nejkrásnější v Evropě.
Minerálem
s největším průmyslovým významem v polských Jizerkách byl
téměř čistý křemen. Vyskytuje se v podobě žíly o síle
několikset metrů a dlouhé 10 km. Nejblíže povrchu jej nalezneme
na vrcholku Bílého Kamene (1088 m n.m.). Těžba křemence byla na
tomto místě zahájena již ve 13. století. Pokračovala do nedávna
v dole „Stanisław”.
Do roku 1902 byl přetavován na křišťálové sklo v jizerských
sklárnách.
Dalším
bohatstvím nitra hor je pramenitá voda. Prameny jizerských potoků
a řek jsou plné velmi chutné vody. Avšak nejcennější jsou
minerální vody. V Jizerských horách
je několik lázní s minerálními vodami. Na české straně to
jsou vřídla ve Vratislavicích nad Nisou a Lázních Libverda a
také kousek od Nového Města pod Smrkem v údolí Ztraceného
potoka. Na polské straně se vyskytují radonové kyselky (v Polsku
velice vzácné), nacházející se v místech tektonického zlomu
pod Świeradowem Zdrój a
vody obsahující hořčík u Czerniawy
Zdrój.
Možná
je jich mnohem více avšak zatím nebyly objeveny.
Minerální
složení świeradowských
i czerniawských pramenů je poměrně bohaté a mají léčebné
účinky. Kromě mírně kovové příchutě jsou velmi chutné a
proto při návštěvě kolonády Lázeňského domu ve Świeradowě
stojí za to je ochutnat.
Klimatické
podmínky Jizerských hor se vyjímají mezi ostatními sudetskými
pohořími. Výjimečný úhrn srážek dosahující až 1600 mm za
rok je nejvyšší v Sudetech. Důležité je, že jsou rovnoměrně
rozložené v průběhu celého roku, což znamená, že Jizerské
hory jsou neustále vlhké nebo zasněžené.
Výška
sněhové pokrývky dosahuje v průměru až 150 cm. Ve střední
části pásma, tam kde se nachází rozsáhlá vrchovina – okolí
Orle, Jizerská louka, Malá Jizerská louka, Velká klečová louka,
okolí rozcestí Rozdroże pod Cichą Równią – dosahuje v
některých obdobích až 4 metrů. Kvůli nízkým teplotám tu leží
sníh velmi dlouho: od listopadu do května, v některých letech
zbytky firnových polí mizí až v červnu.
Reliéf
krajiny a vodohospodářské poměry způsobují častý výskyt
mlh. Během noci časté studené vzduchové proudění z vyšších
horských částí stéká do údolí, kde se udržuje velmi dlouho.
Na Jizerské louce tak vytváří tzv. mrazové kotliny, které se v
takovém měřítku nevyskytují nikde jinde v Polsku.
Velmi
velké jsou rozdíly teplot během jednoho dne, mnohdy přesahují i
25°C. Teplota může dokonce i uprostřed léta klesnout po ránu
pod bod mrazu. Je to velmi drsné klima. Není divu, že někteří
Jizerskou louku nazývají „malou Sibiří” a Jakuszyce
„Jakutskem” (i když v tomto případě se jedná spíš o
fonetickou podobnost).
*)
Pro srovnání rozloha Vratislavi (pol.
Wrocław) je 293 km2, Varšavy 518 km2 a Krkonoš 650 km2 (185 km2
na polské straně).
více na straně Jizerských www.goryizerskie.pl
Viz foto v galerii autora Zygmunt Trylański
Jizerskié Noviny - Léto 2012 [Adobe Acrobat PDF - 6.96 MB]
