Krkonoše jsou nejvyšší a bezpochyby i nejlépe známé pásmo Sudet. Díky velmi dobře rozvinuté turistické infrastruktuře (síť značených turistických stezek, horských chat, lyžařských zařízení) jsou už po staletí cílem turistů a lyžařů.
Jejich nezpochybnitelná krása, přírodní bohatství, nádherná krajina a výjimečná atmosféra lákají umělce a lidi citlivé na přirozený půvab okolí. Unikátní fauna a flora lákají do Krkonoš přírodovědce a přírodní badatele.
Krkonoše se táhnou v délce 36 km od sedla Przełęcz Szklarska – osada Jakuszyce (886 m n. m.) na západě až po Lubawskou bránu (511 m n. m.) na východě.
Znatelně
exponovaný hlavní hřeben Krkonoš – Slezský, táhnoucí se od
Szklarské
Poręby k
sedlu Przełęcz pod
Śnieżką anejvyšší bod Sudet – Sněžka (1603 m n.m.) probouzely vždy
obdiv a horám příslušející respekt, proto se i Krkonoším
říkávalo Obří hory.
Krkonoše,
jako většina hor, mají rozdílnou podobu ze severní a jižní
strany. Ze severu má polská část tvar výrazného valu se strmými
svahy, kdežto na druhé, jižní straně, se česká část postupně
zvedá až po nejvyšší hřebeny.
Z geologického hlediska Krkonoše patří do Krkonošsko – jizerského plutonu. Ze západní strany až po sedlo Przełęcz pod Śnieżką, končící na východě plání Równię pod Śnieżką, je tvoří variské granitoidy. Samotná Sněžka je především z metamorfních hornfelsů a zbytek hřebene na její východní straně tvoří zejména proterozoické ruly, slídovité břidlice, ortoruly se zelenou břidlicí, slepenci a droby na úpatí.
Současný reliéf Krkonoš je výsledkem variských horotvorných pohybů před asi 300 mln lety, po kterých přišlo období eroze a denudace. Následující hlavní horský masiv byl znovu vyzdvihnutý v době třetihor během alpínské orogeneze. Díky horotvorným pochodům, erozi a denudaci získaly Krkonoše charakteristický vzhled širokého hřebene, ze kterého vystupují obliny jednotlivých vrcholů.
Ale nejvíce atraktivní prvky reliéfu Krkonoš vznikly v době intenzivní eroze během zalednění (pleistocén) a po tání ledovců.Výsledkem těchto procesů jsou ledovcové kary, charakteristické kolmými skalními stěnami, u jejichž stop leží suťové kužele a spodní, boční a čelní morény, ledovcové rybníky a jezírka, nacházející se v karu Velkého Sněžného kotle, Malého Sněžného kotle a ve Velké Sněžné jámě.
Vysokohorské, téměř polární klima a zvětrávání se podílely také na tvorbě mnoha fantasticky tvarovaných skalních útvarů, rozesetých po celých Krkonoších: Pielgrzymy (Poutníci),Słonecznik (Polední kameny), Paciorki (Korálky), Twarożnik (Tvarožník), Trzy Świnki, Końskie Łby (Koňské hlavy) neboŚląskie Kamienie (Dívčí kameny). Na některých skalních útvarech je možno najít prohlubně způsobené větrem.
Klimatické podmínky Krkonoš jsou mnohem drsnější, než by to odpovídalo jejich nadmořské výšce. Zdejší klima odpovídá vysokým evropským horám. Průměrný pokles teploty v Krkonoších na 100 m výšky je 0,6°C. Z tohoto důvodu např. teplota ve Szklarské Porębě je o 4-5°C vyšší než na Szrenici.
Roční
úhrn srážek na Szrenici a Vysokém kole přesahuje 1400 mm, na
Sněžce 1200 mm. V zimním období je pro Krkonoše charakteristickátvorba jinovatky a námrazy, která pokrývá ledovými jehličkami
budovy, stromy a dokonce i stébla trávy.
Nezpochybnitelný
půvab přidávají Krkonoším potoky a řeky tekoucí strmými
skalnatými údolími, často po balvanech a tvoří v údolích
kaskády a vodopády. Mezi nejvyšší a nejkrásnější patří
vodopády Kamieńczyka a Szklarky (*).
(*) text zpracován na základě podkladů KPN a „Karkonosze”Marka Staffa.
Více
fotografií v autorské galerii Zygmunta Trylańského.
